Tyhle myšlenky se ve mně střádají už pěkně dlouho a jsou něčím, co zkoumám  stále a do hloubky. Tou otázkou pro mě je, proč lidé 21.století jsou i dnes schopni předat svou duchovní cestu do rukou autorit církve a nechat si řídit svoje životy? Proč si nechávají diktovat, zda mají brát antikoncepci, co mají číst za literaturu, jaké filmy jsou hříšné,  co je třeba odsuzovat a co je třeba propagovat? Proč si nechají předžvejkávat Bibli (mnohdy naprosto zcestně )a nechají si vysvětlovat, kdo byl Ježíš? Čím to je, že nemají dost sil, hledat sami a svobodně? číst dál

Nechci tady filosofovat a říkat, že znám absolutní odpověď na to, jak být šťastný. Chci se s Vámi jen podělit o svoje zkušenosti a něco, co studuji dost dlouho a to je lidské štěstí. Můžu o sobě říct, že jsem šťastný člověk? Určitě ano. Můžete to o sobě říct Vy? Jelikož žiji v Praze a denně potkávám mraky lidí,  baví mě je zkoumat a sledovat jejich chování a taky výraz tváře. Zjistila jsem, že v tvářích některých lidí se zračí opravdová krása jako tvář andělů na obraze (to ale nemyslím tuny make upu a dokonale upravený zevnějšek) a na tvářích jiných je zase výraz naprostého znechucení životem a nasranost na všechno a na všechny.  Jejich tváře potom přípomínají ošklivé chrliče na katedrále. Je skoro úplně jedno, zda je ten člověk mladý nebo starý. Rozhodně si nemyslím, že štěstí je omezeno věkem, takže to je jedna z jeho charakteristik. No a teď ten vyzkoušený recept na štěstí: číst dál

Naše západní společnost si velmi cení rozumu. Ten nám pomáhá se orientovat ve složitém světě a logicky uvažovat nad životem. Nicméně, mnoho lidí trpí takzvanou "intelektuální zácpou" (tento termín jsem si vypůjčila z knihy Svět bez hranic). Tahle nemoc se projevuje tím, že člověk má totálně ucpanou hlavu informacemi, čísly, bláboly z novin, pracovními záležitostmi a dalším různým balastem. Jsem přesvědčená, že 95% věcí v hlavě je odpad, který zanáší duši. Informace samy o sobě nejsou špatné, ale špatně se z nich může udělat. Zvlášť když člověk konzumuje každou blbost. Je to jako sníst chipsy, zmrzlinu, vypít pivo a navrch si dát tlačenku a koblihy. Navíc přílišný intelekt nepovažuju za přednost, jak to činí dnešní společnost, ale spíše za problém. Když totiž člověk moc intelektualizuje (nevím, zda to slovo je správně), tak je v bludišti, kde nesvítí žádné světlo a nic hezkého nevnímá. Utíká mu potom život a všechno krásné, co je kolem nás. číst dál

Tenhle článek je pro ženy i pro muže. Při mém zkoumání toho, proč byla a někdy jsem tlustá a naštvaná, jsem přišla na odpověď, kterou už možná znáte. Důvodem není jídlo ani nedostatek pohybu. Jen se koukněte kolem sebe na spoustu žen, co drží diety a jsou stále tlustější. Důvodem je neláska a nerespektování svých vlastních potřeb. Ženská psychika je jiná než mužská. Ženy se někdy bojí uvědomit si svoje potřeby a vyjádřit svou nespokojenost. Vžďyť by se mohlo stát, že by je manžel nebo přítel přestal milovat. To je ale pěkná kravina. Pokud je někdo s vámi, že vás miluje jen když jste "hodné ... číst dál

Stále se teď v životě setkávám s tím, jak si lidé kolem mě tvoří představy, jak by něco mělo být a jak by něco nemělo být. Nejlepším příkladem je ale můj přítel, který říká: Když se nestane..., tak budu celý život nešťastný. Až přijde ..., tak konečně zaplním tu prázdnotu v nitru. Největším vystřízlivěním je potom, že i když se splní to, co chceme, tak najednou zjistíme, že prázdnota není o nic menší. Stalo se Vám to taky někdy. Život totiž není o tom žít v budoucnosti a říkat, že budu šťastný až když... Moji vnitřní prázdnotu nezaplní žádné peníze, partner, rodina, zážitky, jídlo ani drogy... číst dál

Možná se Vám stává, že potkáváte lidi, kteří vyprávějí o tom, jak to mají těžké, kolik toho musí stíhat, kolik lidí závisí na jejich pomoci... Někteří zase mají zdravotní problémy a neustále skuhrají, jak jsou na tom špatně. Pokud je politujete, tak uvidíte, jak krásně pookřejí a zlepší se jim nálada. Proč to tak je? Je to proto, že živíte jejich pocit sebelítosti a tím je podporujete v roli oběti. Moc dobře vím o čem mluvím, protože sama se taky moc ráda někdy lituju a kolem sebe mám taky několik "chudáčků", kteří potřebují politovat. Pravda je ale taková, že nikdo není chudáček nýbrž každ... číst dál

Neustále přemýšlím, proč mnoho lidí křesťanství odsuzuje a při slově Kristus se stává agresivními. Bude to určitě tím, že většina si postavu Ježíše Krista spojuje s katolicismem a jeho politickými intrikami, touhou po moci, mučením lidí a inkvizicí. Ano, i tohle se provádělo ve jménu "církve". Nicméně, v Bibleise také říká, že ne všichni, kdo vyznávají Ježíše slovy, ho mají v srdci. Pokud o sobě říkám, že věřím v Krista a chovám se jak "svině", tak mi to fakt nikdo nebude věřit. Beru tak jméno Boží nadarmo a znesvětcuji to, co je na křesťanství výjimečné. číst dál

Když něco napíšu tady na net, tak se jedná vždy o moje názory a postoje vázané na přítomnost a reaguji na konkrétní událost. Jsem člověk, který má heslo: "Jen blázen nemění svoje názory." Jako žena jednám často v emocích a teprve až nastoupí střízlivý rozum dokážu situaci pochopit i hlavou.  Snažím se psát to, za čím si stojím a co cítím a stojím si za svými postoji.  Minule jsem psala o filmu Poslední tango v Paříži. Trvalo mi několik dní než jsem tento film strávila a pochopila. Moje první recenze byla hodně ovlivněná emocí a mým stavem v daný moment. číst dál

O filmu Poslední tango v Paříži jsem mnoho slyšela a když ho přítel přinesl na DVD tak jsem byla moc ráda. Včera jsem si tedy udělala horkou čokoládu a pustila si ho. Chtěla jsem se dívat sama, abych si ho pěkně vychutnala. Zvlášť jsem se těšila na erotické scény, protože Marlon Brando je muž, který  má opravdu charisma. O to víc jsem byla zklamaná :(  První půlka mi přišla naprosto nudná a stále jsem čekala na nějaké pořádně silné erotické scény, ale nic... To už uběhly asi dvě třetiny a Marlon Brando stále projevoval dominantní a nihilistickou náladu vůčí své milence. Ubíjel se svým žalem ze ztráty ženy a to  kompenzoval  hrubostí a agresivitou.  Sexuální hrátky hlavních představitelů nebyly pro mě nic, co bych neznala a nepraktikovala a tudíž jsem stále čekala na nějakou zajímavou zápletku, která nastala právě, když dorazil přítel z práce a začal film sledovat se mnou. číst dál

V Boha věřím od dětství. V pubertě jsem měla potřebu se nechat pokřtít a tak jsem začala chodit na katechismus. To, co farář vyprávěl a jak žehral na současný svět a kritizoval lidské slabosti, mě znechutilo natolik, že jsem svých duchovních zájmů nechala. Nepřipadala jsem si dostatečně "svatá" na to, abych mohla být součástí církve. Tehdy jsem ještě nevěděla, že křesťanství se nerovná Římskokatolická církev. Pak později jsem měla první mystické duchovní zážitky. Všechno šlo velmi rychle a já jsem se nechala pokřtít u evangelíků. Byla to církev sympatická, logická a poměrně svobodná. číst dál

sychonalalýzu jsem vždycky považovala za nauku, která značně zjednodušuje poslání člověka na Zemi. Nicméně jsem si nikdy nedala práci, abych si ji prostudovala. Díky mému kamarádovi, velmi vzdělanému v psychologii, se mi dostala do rukou kniha od psychoanalytika Hermanna Meyera s názvem: Astrologie a psychologie. Je naprosto vynikající. Autor se nebojí vstupovat do tajů astrologie a nemá problém tuto nauku zkoumat bez předsudků a nacházet v ní pomoc pro současnou psychologie a psychiatrii. Vysvětluje, že astrologické principy nejsou jen pověry nebo pseudověda, ale velmi moudrá metoda pro léčení duše. číst dál

Je doba půstu. Pro ty, kdo jsou křesťané, je to období 40 dní před Velikonocemi, kdy si člověk dělá pořádek sám v sobě, soustředí se na svoje nitro a vyhazuje "odpad", taky by si měl odpustit nějaké svoje oblíbené činnosti nebo pochutiny. Mnoho lidí ( i těch, kteři si jako věřící nepřipadají) trpí jarní únavou a zkouší konzumovat více vitamínů a čistí alespoň svoje tělo. Je to ale i doba odpouštění a řešení vztahů, které zatuhly. číst dál

Včera jsem viděla zajímavý film Správci osudu. Nečekala jsem, že to bude něco zvláštního, ale přitáhlo mě, že autorem literární předlohy je Philip Dick - autor sci-fi příběhů. Podle jeho knihy byl natočen například film Blade runner, kterého považuji za jeden z nejzajímavějších filmů, které jsme kdy viděla. Film Strážci osudu odpovídá na otázku, zda má člověk svobodnou vůli nebo ne. Tato otázka je velmi zajímavá pro duchovně uvažující osoby, pro ty, kdo v Boha nebo Vyšší vůli nevěří, je však také tato otázka zajímavá, protože mnoho lidí nevěří v Boha, ale věří v osud. Slovo "osud" má magick... číst dál